jak záchrana při senosečích probíhá

Akce na záchranu srnčat a dalších živočichů probíhají každoročně od konce dubna do začátku července – v období, kdy srny kladou mláďata. Srny často ukrývají svá mláďata do vysokého porostu, kde jsou lépe chráněna před predátory, kteří je v prvních dnech nevidí ani necítí. Znamená to tedy, že srnčata jsou skryta i před lidským okem, takže je téměř nemožné, aby je řidiči žacích strojů včas spatřili a zachránili. Když jsou srnčata o něco větší, reagují na nebezpečí tak, že se přikrčí a znehybní – což před sekačkou často znamená jistou smrt nebo těžká zranění, jako jsou useknuté běhy nebo řezné rány po těle. 

Záchranné akce začínají brzy ráno, mezi čtvrtou a pátou hodinou, v závislosti na velikosti plochy, kterou je třeba prohledat dronem. Jeden dron s termovizí potřebuje k sobe tým o minimálně ³ lidech, ale i zde závisí na velikosti plochy. Tým pracuje v koordinaci – jeden člověk lokalizuje a chytá srnčata, další dva mu pomáhají přenést je do krabic, zabezpečit a odnést do bezpečí mimo pole, které se bude sekat. V případe velkých ploch jsou lepší 2 týmy, práce jde rychleji, což se nám s rychlým východem slunce, které nám práci komplikuje, hodí. Všichni musí být sehraní, aby práce probíhala hladce, rychle a bez zbytečného stresu.

Mláďata se odnášejí v krabicích k lesu nebo remízku, avšak co nejblíže k jejich původnímu úkrytu, aby byla matkou po vypuštění dohledatelná. Odnášet by se neměla dále než 200m od místa nálezu. Krabice se umístí do stínu a kolem se rozloží tráva, aby byla co nejméně nápadná. Zároveň se krabice zajistí roxory, aby se předešlo nehodám – matka se někdy snaží mládě z krabice dostat a je schopná krabici převrhnout a tím může srnče utrpět zranění a utéct zpět do porostu.
Velmi důležité je, aby všichni dobrovolníci měli na sobě rukavice – srnčata se musí chytat buď přímo v rukavicích, ideálně i s trsem trávy, aby kontakt s lidskými pachy byl minimální. U větších mláďat to někdy není možné, protože jsou rychlá a mohou snadno vyklouznout, ta už je lepší držet pevně jen v rukavicích. 

Celá záchranná akce trvá obvykle od brzkého rána do 8–10 hodiny, než přijedou zemědělské stroje. Navíc je nutné začít brzy, protože termovize funguje nejlépe před východem slunce, kdy je rozdíl teplot mezi srnčetem a okolní studenou trávou největší. Po dosečení pole se musí alespoň jeden člen týmu vrátit a mláďata vypustit. Pokud jsou mláďata velmi malá, obklopí se trávou, aby je predátoři neviděli. Větší srnčata po otevření krabice obvykle vyskočí a okamžitě utíkají pryč. Pokud se malá mláďata schovají do trávy, je ideální, aby druhý den někdo místo prošel a zkontroloval, že jsou mláďata pryč. Matka a mládě se vzájemně hledají pomocí zvuků, které vydávají. 

Vidět na konci dne zachráněná mláďata a vědět, že by bez vaší pomoci zahynula, je úžasný pocit, který stojí za brzké ranní vstávání. Navíc ve 4 ráno, když je krajina ještě tichá, je možné spatřit plno druhů zvěře, což je další z krás této činnosti. Přesto je důležité, aby se v každé oblasti zapojilo více lidí, kteří se mohou ve směnách střídat – všichni máme své pracovní povinnosti a tento úkol je náročný na čas i energii.